Lodě se dříve zasílaly vlakem přímo z Plzně do některé ze stanic v těsné blízkosti řeky. Jezdilo se z Josefovy Huti, Svojšína nebo Stříbra. Jako první brázdili temné vody Mže opravdoví vodáci, chlapi s dřevěnými žebrovými kánoemi často vlastní výroby. Dřevěné lodě bývaly velmi náchylné na poškození v kamenitém řečišti. Taková oprava byla velmi náročná. Složité bylo jejich manévrování mezi balvany při hledání vodnaté proudnice. Ale tenhle kaňon Mže za tu dřinu stál.

Možná právě tyto vodácko-trampské party vymyslely onen tajemný název Černá řeka, který se ujal pro úsek mezi Stříbrem a vsí Hracholusky. Jedná se o poslední výraznézúžení údolí, než se řekaMže definitivně vydá na svoji pouť směrem k Plzni. Dnes jsou bohužel jeho pobřežní louky skryty pod příkrovem zdejšího vodního díla. Zaniklé vesnice, usedlosti a mlýny známe již pouze z nákresů a dobových fotografií. Původní údolí bylo ztraceno, starousedlíci odešli a ti, kteří se nemohli rozloučit se svým krajem, žijí dodnes v jeho okolí.

Po napuštění přehrady se stala Mže v tomto úseku líná a vodácky neatraktivní. Volej, kam se podíváš! Ale ten, kdo dokáže vzít loď a zvolna pádlovat podélčerných skal, vplout do romantické zátoky, trhat květy divizny, sbírat šípky a houbyna stráních kolem řeky, dokáže ocenit její krásu. Podle vyšlapaných pěšin a skrytých kruhů z kamenů jsou stále ještě lidé, kteří pročesávají její strmé stráně, prolézají rokle, navštěvují malé vesničky, hospůdky a zastávky v jejím okolí, kde se zatím ještě zastavil čas.

Do této oblasti se vydej především mimo hlavní sezónu! V letních měsících je okolí přehrady plné lidí a rekreace v plném proudu. Hlavní střediska praskají ve švech. Údolí je tu nejkrásnější v čase předjaří. Je přitažlivé zejména pro svoji barevnou skladbu. Syrové barvy odcházející zimy, okry, zemité hnědé, burely, fialové tóny všeho druhu, zeleně a kobaltově modré nebe. Slunce již začíná odpoledne příjemně hřát a ve vzduchu visí vábivá vůně jara. S odchodem léta je údolí opuštěné. Voda v nádrži klesne a nastává ten pravý čas na to, aby Hracholusky ukázaly svoji krásu. Kdo na tohle slyší, jistě pochopí, jak rozmanité, pestré a hezké je údolí Černé řeky v průběhu celého roku. Zvláštní atmosféru si pak uchovává v zimních měsících. Vítr je tu mrazivý, všude leží sníh a hladina připomíná velkou bílou pláň. Ideální podmínky pro toulky na běžkách a bruslích. Dny jsou sice krátké, ale i v takovém nečase se s nadcházejícím pátečním soumrakem rozsvěcují malá světélka v oknech chat lidí, kteří to nezabalili s prvním mrazíkem. Kaňonem se pak nesou tupé rány štípaného dřeva, aby bylo v mrazivé noci čím topit.

PEVNŮSTKY

Špička kánoe zvolna rozráží hladinu. Záběry jsou klidné, pádlo se noří do vody v pravidelném rytmu. Není kam spěchat, všude panuje klid. Dvojice krájí poslední metry stojaté zelené vody. Vystoupit již není kam. Po obou březích roste vysoká tráva a kopřivy. Nedá se nic dělat, musí jet dál, až tam na úplný konec, kde již přitékají čisté vody potoka Úterského. Slovo Úterák má na Plzeňsku zvuk a každý, kdo má tuláckou duši, ho zná. Stráně jsou tu sevřené vysoké, prostě paráda.  A tady ve skalním zářezu najdeš uvázané ocelové lano. Ten, kdo se po něm vydá kopci vstříc, se ocitne na vrcholu, kde se nachází kemp. Ohniště, klády na sezení a chladná betonová pevnůstka lehkého opevnění Plzeňské čáry. Přesně takové jsou roztroušeny zdejšími údolími podél toku Úteráku, Mže a Úhlavky… 

Pokračování příště…

/ Nezařazené