Lidé, kteří nosívali tyhle dlouhé torny, se toulali krajem proti toku dolní Mže, aby v jejím romantickém skalnatém údolí zakládali svá malá ohniště. Srdcem dlouhé torny býval stanový dílec, stočený do úhledného válce, kam se dalo zabalit vše potřebné k úspornému životu v lese. Trampové a první chataři, kteří našli své srdce v povodí téhle řeky, táhli od večerního vlaku z Nových Dvorů ke svým tábořištím, chatám nebo do některé z vesnických hospůdek. Ti, kteří hledali opravdovou samotu, pročesávali odlehlé kaňony Ošelínska nebo mířili na Bezdružicko, kraj lázeňských pramenů.
Kolem přehrady Hracholusky vede frekventovaná železniční trať Praha-Plzeň-Cheb, která zpřístupňuje údolí v celé jeho délce. Pro tuto oblast bývají využívány především stanice Plešnice, Pňovany zastávka, Pňovany žel. st., Sulislav zastávka a Vranov. Milovníci divoké Mže ale tyto zastávky většinou míjí a pokračují dále proti proudu toku, na horní řeku. Za Stříbrem se totiž údolí ještě více uzavírá a vytváří nádherný kaňonovitý úsek dostupný ze stanice Svojšín, Ošelín nebo Pavlovice.
My však vystupujeme již v Pňovanech. Zavíráme dveře posledního vagonu, nahazujeme tornu na záda, čekáme, až vlak zmizí za posledními vysokými smrky a vydáváme se toulat krajem dolní Mže kolem přehrady Hracholusky.