Od dvacátých let minulého století se začínají skalnaté kaňony v okolí velkých řek hemžit prvními trampy. Fascinuje je úplně všechno! Prostupují vysoké stráně, brodí se divokými peřejemi, objevují hradní zříceniny a pročesávají hluboké lesy. Mnoho trampů tehdy vzešlo ze skautských oddílů, kde jim již přestal vyhovovat řád a disciplína. Opouštějí tedy svoje družiny a jako divocí skauti se začínají hlásit k hnutí zvanému tramping. S sebou si přinášejí zkušenosti s tábořením a pobytem v přírodě. Příznivci tohoto hnutí byli většinou mladí lidé, kteří v návaznosti na tehdejší hospodářskou krizi nalezli finančně nenáročný způsob vyžití. Upevňuje se také láska ke sportu, kamarádství, písni a krajině. Tramping nabývá na popularitě, získává stále nové příznivce a začíná dobývat další regiony. Výjimkou není ani město Plzeň. Mladí lidé, zejména pak dělníci z plzeňské škodovky, si začínají všímat zajímavé venkovské krajiny na severozápad od Plzně. Inspirováni dobovými westernovými filmy a literaturou opouštějí ve volných chvílích tou dobou šedivé průmyslové město.
Nivní krajina v bezprostřední blízkosti města Plzně, především pak oblast Křimic využívaná od poloviny dvacátých let k pěstování věhlasného kvalitního zelí, ústila za obcí Bdeněves do úzkého kaňonu. Zřícenina hradu Buben patřila již v té době k oblíbeným výletním místům Plzeňanů. Trampové se ale často vydávali ještě dále proti proudu Mže do oblasti dnešní přehrady Hracholusky. Její vzduté vody dnes sahají až ke Stříbru. Možná, že právě sem mířily kroky prvních vyznavačů plzeňského trampingu. Severní Plzeňsko má velmi rozmanitý charakter, ukrývá opuštěné stavby s pohnutými osudy příhraničních Sudet, intimitu zapomenutých údolí, potoků, obřích balvanů, lesních rybníků i romantiku starých železničních tratí. Opomenout nesmíme také vojenské opevnění z období druhé světové války.
Všichni nějak tušili, že divoká příroda se bude nacházet právě podél vodních toků. Začalo tak systematické pročesávání západočeských potoků. Z těch velkých to byla především řeka Mže, divoká říčka Střela a částečně Horní Berounka.
Velmi vyhledávanými se stávaly také menší toky v okolí Konstantinových Lázní – Úterský, Dolský nebo Nezdický potok. Nádherný, opuštěný a drsný kraj pod Krasíkovem s romantickou zříceninou nad říčkou Hadovkou zná jistě každý plzeňský tramp.
Okolím Ostrova u Bezdružic prochází výrazněji tzv. Plzeňské čára – série lehkého opevnění. Opuštěné objekty se stávají okamžitě lákadlem a jsou masivně zabírány plzeňskými trampy.
Nejsou to ale jen vodní toky, které přitahují lidi s tuláckou duší. Severně od Plzně se mezi Úněšovem a stolovou horou Kozelkou nachází souvislý komplex manětínských lesů, který má také svoji historii a poetiku. Samotný Manětín je často právem nazýván „Perlou západočeského baroka“.
Trampové, kteří mířili na severozápad od Plzně, využívali především dvě hlavní železniční tratě. Trať Plzeň – Cheb (178), která kopíruje tok horní Mže, byla budována v rámci projektu Franz-Josefs-Bahn. Do těchto nejkrásnějších partií divokého údolí začaly již od prvopočátku jezdit trampské party. Legendou se stalo místo na soutoku Kosího potoka pod Vlčí horou. Vystupovalo se ve stanicích Milíkov, Svojšín, Ošelín, Pavlovice – Josefova Huť a mířilo se všemi směry k těm nejzapadlejším ohništím. Opomenout nemůžeme ani trampsky důležitou lokální trať, tzv. Bezdružickou lokálku (177), která opouští hlavní plzeňský tah ve stanici Pňovany. Sloužila mimo jiné také k přepravě lázeňských hostů do Konstantinových Lázní.
Lesní rybníky se také stávaly, hlavně v horkých letních dnech, oblíbeným útočištěm trampů. Vzpomeňme namátkou Černý rybník (Porajt) v hlubokých manětínských lesích, Zaječí rybník (Zaječák) nad Bezdružicemi, u jehož břehu tábořil také Jaroslav Foglar se svým oddílem. Dále pak uměle vytvořené Odlezelské jezero u Žihle, Výrovský rybník (Výrovák) nebo rybník Sycherák (Chobot) v podhůří Českého lesa u Bělé na Radbuzou.
Ti, kteří chtěli putovat podél říčky Střely nebo krajem velkých žulových balvanů Žihelska, využívali trať Plzeň – Žatec (160). Ta se k řece přibližuje jen na malou chvilku. Vystupovalo se ve stanicích Plasy, Mladotice zastávka a Žihle. Úsek Střely, Mladotice – Rabštejn nad Střelou – Žlutice, patří k těm nejhezčím. Oblíbenou zastávkou se také stává legendární Čoubův mlýn při soutoku Střely a Manětínského potoka. Dolní tok Střely pod plaským klášterem zůstává i nadále krásně zapomenutý a romantický, přestože se jedná o jednu z nejstarších trampských lokalit v okolí Plzně.
Ticho, klid a putování opuštěnou krajinou, která stojí za pozornost a která leží na okraji hlavního zájmu Plzeňanů, si stále mohou trampové užít v kaňonu říčky Úhlavky. Architektonicky unikátní kladrubský klášter se stal nejen symbolem kraje, ale také vyhledávanou zastávkou při putování ze stříbrského nádraží proti proudu Úhlavky ke skalním mísám bájného Sedmihoří.